Jméno: John Keats
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Anglický romantický lyrický básník byl zasvěcen dokonalosti poezie, která je poznamenána živými obrazy, jež vyjadřovaly filosofii prostřednictvím klasické legendy.
Život
John Keats se narodil v Londýně 31. října 1795 a zemřel 23. února 1821 v Římě v Itálii, když se šel jednoho dne projít. Jeho vystavení a přepětí na této cestě přineslo první příznaky tuberkulózy, která nakonec ukončila jeho život. Byl nejstarším ze čtyř dětí Thomase a Frances Keatsových. O své rodiče přišel už v raném věku. Bylo mu osm let, když jeho otec byl zabit koněm (spekuluje se o ušlapání, nebo o fraktuře lebky následkem pádu z koně). Tato smrt mladého básníka poznamenala. Ve více abstraktním smyslu formovala Keatsovo chápání lidského stavu, jak jeho utrpení, tak i jeho ztráty. Tato tragédie a další pomohla v pozdější tvorbě autora.
Ve více světském smyslu, smrt otce velmi narušila finanční zabezpečení rodiny. Jeho matka Frances zahájila po smrti svého manžela řadu chyb a omylů; rychle se znovu provdala a stejně rychle ztratila velkou část bohatství rodiny. Poté, co se její druhé manželství rozpadlo, Frances opustila rodinu a zanechala své děti v péči své matky. Nakonec se k rodině vrátila, ale počátkem roku 1810 zemřela na tuberkulózu.
Během tohoto období, Keats našel útěchu v umění a literatuře. Byl studentem akademie Enfield a stal se blízkým řediteli školy, jímž byl John Clarke, který sloužil osiřelému studentovi jako otec a povzbudil jeho zájem o literaturu. Na podzim roku 1810 ale školu opustil a začal studovat medicínu v nemocnici v Londýně. Stal se licencovaným lékárníkem v roce 1816.
V létě 1818 šel na procházku v severní Anglii a Skotsku. Později téhož roku se vrátil domů, aby se staral o svého bratra Toma, který byl těžce nemocen tuberkulózou. Zamiloval se do ženy jménem Fanny Brawne a pokračoval v psaní. Smrt bratra nakrátko zastavila básníkovu tvorbu.
Dílo
Spánek a poezie
Jedná se o první svazek poezie, který byl vydán v roce 1817. Koncem roku 1817 reexaminoval roli poezie ve společnosti. V dlouhých dopisech přátelům načrtl svou vizi jakési poezie, která čerpala svou krásu spíše z lidské zkušenosti než z mýtické vznešenosti. Negativní schopnost, což je myšlenka, že lidé jsou schopni překonat intelektuální nebo sociální omezení a daleko je překračovat, tvořivě nebo intelektuálně, co lidská přirozenost připouští.
Endymion
Jedná se o rozsáhlou báseň z roku 1818, která obsahuje čtyři tisíce řádků. Je založena na řeckém mýtu stejného jména. Básník psal báseň v létě a na podzim roku 1817 a každý den složil minimálně 40 řádků. Práci dokončil v listopadu a vydal ji v dubnu 1818. Avšak kritici dílo nepřijali, označili, že struktura čtyř knih a její obecný tok je těžké sledovat a je matoucí. Autor reagoval na své kritiky obecně, když se snažili vtlačit lidskou zkušenost do uzavřeného systému s úhlednými štítky a racionálními vztahy. Keats viděl svět chaotičtější, kreativnější než ostatní lidé.
Isabella
Báseň vypráví příběh ženy, která se zamiluje do muže pod svým společenským postavením místo toho, kterého jí vybrala rodina. Práce vycházela z příběhu italského básníka Giovanniho Boccaccia, kterého obdivoval.
Na podzim
Tato krásná smyslná práce byla publikována v roce 1820. Popisuje dozrávání ovoce, ospalé dělníky a zrající slunce. Báseň ukázala, že básník si vytvořil svůj vlastní styl, který byl naplněn více smyslů než jakákoli současná romantická poezie.
Hiperion
Báseň z roku 1818 je ctižádostivý romantický kus inspirovaný řeckým mýtem.
Óda na slavíka (1819)
Óda na smutek (Óda na melancholii) (1819)
Óda na Psyché (1819)
Óda na řeckou vázu (1819)
Tato díla patří k nejnaléhavějším imaginativním zkoumáním složitého vztahu mezi kontrastními zkušenostmi a aspiracemi, jejichž souhra vždy kontrolovala autorovu inspiraci: zármutek a blaženost, umění a realitu, život a sen, pravda a romantika, smrt a nesmrtelnost.
